Marek Benda: Zákony platí i pro úředníky

Úředníci se musí řídit zákony stejně jako každý jiný, zdůrazňuje v rozhovoru poslanec a předseda parlamentního Ústavně právního výboru Marek Benda.

Jste autorem pozměňovacího návrhu, díky kterému se podařilo zabránit diskriminující definici pacientské organizace v zákoně o veřejném zdravotním pojištění. Leckdo se možná ptá, proč se pacientských organizací nejhlasitěji zastal právník namísto zdravotníka…

Já to považoval za přirozené, protože se mi hrubě nelíbí, když se stát a jeho úředníci neřídí platnými zákony. Anebo si je ohýbají podle svých momentálních zájmů. A v tomto případě se to stalo. Souhlasím s tím, že pacientské organizace skutečně mají zastupovat pacienty. Ale to nelze zajistit právní formou. Právní forma spolku, na které trvalo ministerstvo zdravotnictví jako na jediné transparentní, je navíc ve skutečnosti volná a může mít stanovy takové, že se vám o nich nesnilo. Pokud občanský zákoník připouští různé formy organizací, nemůže stát najednou přijít a začít je selektovat podle svého uvážení. V tomto případě navíc nesmyslně.

Ministerstvo v současné době připravuje kritéria pro členství v Pacientské radě ministra zdravotnictví a objevují se zprávy, že svoji představu vtělí do těchto pravidel. Obecně prospěšné společnosti nebo ústavy, jejichž zakladatelé nejsou pacienti, by pak nemohly vyslat své nominanty do ministerského poradního orgánu. Co Vy na to?

Pokud je to pravda, tak bych zásadně nesouhlasil. Ať ministerstvo u pacientské organizace posuzuje vliv a podíl pacientů na jejím řízení a práci, ale nerozděluje formalisticky organizace podle jejich právní formy. Vliv pacientů lze zajistit u každé občanským zákoníkem předvídané organizace. A stejně tak platí, že každá z takových organizací může vykazovat absenci vlivu pacientů. Pokud sněmovna na konci září zákon definitivně schválí, ať v původní podobě nebo v podobě schválené Senátem, bude to jasné vodítko i pro ministerstvo. Úředníci ministerstva se musí řídit zákonem stejně jako každý jiný a neměli by se pouštět do extenzivních výkladů zákona.

Byl jste před lety u toho, když se schvaloval nový občanský zákoník. Největší rozruch tehdy vyvolala nová právní forma „ústavu“ inspirovaná německým občanským právem. Jak se nová legislativa ujala?

Já jsem nový občanský zákoník vždy považoval za výjimečné dílo. A na tom si trvám. Byla to největší změna českého právního řádu od přijetí Listiny základní práv a svobod a od znovunastolení svobody a úcty k jednotlivci v naší zemi. Je jasné, že i tento kodex občas projde novelizací. Myslím si ale, že se jako celek osvědčil a ani v části věnované neziskovému sektoru nevidím pasáže, které by potřebovaly zásadně měnit.

Jak vnímáte neziskový sektor jako celek a kam se podle Vás za poslední roky posunul?

Lhal bych, kdybych řekl, že mě neštvou některé nátlakové organizace a jejich kampaně na podporu legislativních změn, které obvykle vytěsní fakta a věcnou argumentaci. Ale víc než kdo jiný vím, že drtivou většinu neziskového sektoru tvoří organizace, které pomáhají a pracují ve prospěch lidí a v oblastech, kde by stát tápal. Proto mi přijde neskutečné třeba to, že doposud nemáme nový zákon o sociálních službách ani stabilní systém jejich financování. Protože je nad slunce jasné, že síť sociálních služeb se bude muset rozšiřovat, už jen s ohledem na stárnutí populace. Doufám, že nová vláda tenhle zděděný dluh splatí.

Jak to vypadá ve sněmovně se zákonem o lobbyingu, ke kterému se s ohledem na zahrnutí neziskových organizací vyjadřovala i naše asociace?

Teď se nacházíme v přerušeném 3. čtení a je otázka, zda se zákon stihne do voleb schválit. Následně ho navíc ještě musí projednat Senát, a pokud by ho sněmovně vrátil, neměl by ho kdo projednat, protože bude po volbách. V Ústavně právním výboru jsme původní vládní verzi významně přepracovali, mimo jiné s ohledem na připomínky, které jsme dostali z praxe. Nicméně jsem dál přesvědčený, že očekávání od tohoto zákona jsou nadsazená. Skutečné problémy, jako jsou veřejné zakázky nebo dotace, vůbec neřeší. Pokud bude zákon schválen ve výborovém znění, nic dramatického se nestane. Ale také se nic zásadního nezlepší.

Patříte k lidem, kteří mají silné názory, a nebojíte se je říkat, i když to za ně občas schytáte. Opravdu se bojíte, že jsme třeba během covidové pandemie přišli o část svobody?

Rozhodně jsme byli svědky toho, že vláda nectila zákony a zasáhla do svobod občanů, aniž by k tomu měla zmocnění. O svobodu bychom se ale měli bát i mimo covid. Svoboda má tu vlastnost, stejně jako třeba zdraví, že dokud ji člověk má, připadá mu bezcenná. Pak máme tendenci vyměnit ji za větší míru bezpečí, prosperity, pořádku, ale třeba i potrestání těch, kterým to přejeme. Jenže to je obchod s ďáblem a nikdy nedopadne dobře. Prodáme-li někomu svobodu, vezme si nejen ji, ale nakonec i všechno ostatní. A že to za své názory někdy schytám? No prostě jsem vychován v tom, že se nemá nadbíhat tomu, jak vítr fouká. A stejně vedu i své děti. Považuju to za správné.