Zákon o sociálním podnikání a sociálních pracovnících, mimořádný dotační titul pro osobní asistence a splátka dluhu Dorotě Š. od TUDYTAMU

Vážení kolegové, červencový měsíc s sebou přinesl vypořádání připomínek návrhu zákona a sociálním podniku a světlo světa spatřila také teze zákona o sociálních pracovnících. Vypořádání připomínek uplatněných v rámci meziresortního připomínkového řízení k návrhu zákona o sociálním podniku v obecné rovině bohužel neposkytlo dostatečnou odpověď na námi zdůrazňovanou administrativní náročnost a přesvědčivě vyargumentováno nebylo ani zasahování do sféry sociálních služeb. Také navrhované benefity nejsou dostatečné a není jasné, zda by mohly sociálním podnikům kompenzovat všechna ostatní omezení. Jako AVPO ČR proto návrh nadále odmítáme.

Představené teze zákona o sociálních pracovních jsou pak opakovanou vlaštovkou, která má přinést sjednocení výkonu sociální práce a posílení postavení této profese. Vize je, že by zákon měl stanovit rámec pro výkon sociální práce napříč agendami a resorty. Vymezuje sociální práci, definuje pozici sociálního pracovníka a řeší jeho způsobilost, další vzdělávání nebo supervize stejně jako působnost a pravomoci MPSV. Účinnost je plánovaná na rok 2025 a paragrafové zpracování je teprve před námi. Teze vymezují výkon sociální práce v pojetí znění zákona o sociálních službách, přičemž by jim jistě slušeli i formulace zaměření na koordinovanou péči. Nově se počítá s vytvořením registru sociálních pracovníků a upouští se od zřízení profesní komory, o jejíž podobě byli v minulosti značné diskuze. To je asi dobré. Sympatické je pojetí dalšího vzdělávání sociálních pracovníků s možností až tříletého rozložení 72 hodin, kde mezi formami najdeme také dlouhodobé výcviky. Co mezi nimi však není, je supervize. Ta je v tezích „samostatnou“ povinnou položkou se stanoveným min. rozsahem. A s tím se tedy ztotožnit jen tak nemohu. Supervize jako nástroj podpory a rozvoje je skvělá, avšak není pro každého, a proto by ji více slušelo zařazení do možných forem vzdělání, tak jak s tím počítal zamrznutý návrh malé novely 108/2006.

V druhé polovině června byl vyhlášen mimořádný dotační titul MPSV ČR pro poskytovatele sociálních služeb, který je ve své jedné oblasti podpory zaměřen na kompenzaci výpadku příjmů poskytovatele osobní asistence vyplývající ze snížené úhradové sazby za poskytnutí péče až do rozsahu 372 hodin měsíčně u jednoho klienta. A musím se přiznat, že s sebou tento titul přinesl také jisté rozladění. Jde jistě o první náznak individualizovaného systému příspěvku na péči v ČR, který je výsledkem trpělivé snahy a velkého úsilí spojeného s projektem Pátý stupeň. Pro některé stávající klienty registrovaných poskytovatelů osobní asistence, jde o přímou cestu k jejich nezávislosti, jinak však přicházejí četná ale… dotační řízení svým nastavením nepodporuje sdílenou formální péči, kdy klient využívá pomoc od více poskytovatelů terénních sociálních služeb a další limitem je třeba úzké zacílení pouze na vybraný druh jedné sociální služby – osobní asistence. Na mnoho místech ČR je regionálně dostupná třeba jen pečovatelská služba, v rámci které může být klientům zajištována obdobná či totožná terénní sociální péče. Cesta jistě dobrým směrem, ale dle všeho jsme zatím jen na jejím začátku. Před námi leží překážky v nedostatečné kapacitě poskytovatelů terénních služeb, souběžného (ne)adekvátního odměňování neformálních, zejména rodinných pečujících či změn potřebných v typologii služeb pro oblast terénní sociální péče. Tolik subjektivní postřehy. Česká asociace paraplegiků (CZEPA) má však poměrně jasno – mimořádný dotační titul MPSV ČR nic neřeší a sociální služby jsou nedostupné, o čemž se více můžete dočíst v souvisejícím článku na jejich webu.

K letnímu čtení bych si dovolil upozornit na sérii několika tematicky zaměřených článku od vzdělávací agentury TUDYTAM. Nejen, že lidé spojení s touto značkou poskytují skvělé a kvalitní služby, ale ukazují své zkušenosti a znalosti také v rámci blogu, na kterém najdete prvních šest dílů seriálu  „Splátka dluhu Dorotě Š.“ V nich sdílí svá odborná stanoviska k některým slabým místům systému sociální práce v ČR. Jde např. o témata personální kapacity, posilování kontroly či vliv managementu. Z blížících se akcí bych pak závěrem zmínil konferenci „Co přinesou změny v legislativě pro terénní a ambulantní služby v roce 2024?“, kterou pořádá Asociace poskytovatelů sociálních služeb ČR 19. září 2023 v Praze.

 

Tomáš Drábek, vedoucí sociálně zdravotní sekce AVPO ČR