Bludy neziskového sektoru I.
Jak ve svojí praxi často zdůrazňuji, neziskový sektor je extrémně náchylný na šíření bludů. Proč tomu tak je, nejspíš nikdy nikdo nezkoumal. Možná je za tím nedostatek financí, a tedy i odborných poradců (daňových poradců, advokátů), možná tak trochu punková povaha některých neziskovek, někdy i určitá naivita, těžko říci….
Rád bych se v tomto a následujících článcích na některé tyto bludy podíval podrobněji a pokusil se je poněkud rozptýlit.
Blud číslo 1 – OSTATNÍ TO TAK DĚLAJÍ TAKÉ, ČILI JE TO SPRÁVNĚ
Tento blud je opravdu velmi rozšířený a stejně tak nebezpečný – je založený na naprosto mylné představě, že určitá zavedená praxe se sama sebou legitimizuje – objevuje se často v oblasti daní („kolegové z XY to dělají také tak“), v dotační praxi („kolegové z XY to taky dávají do nákladů dotace“), ale i práva („všichni říkají, že to je tak a tak“). Z mého oboru je hezkým příkladem takovéhoto bludu přesvědčení, že rejstříkový soud kontroluje stanovy spolku, které jsou mu předloženy, a osvědčuje jejich správnost. Nikdo neví, kde tato mylná představa vznikla (nebylo tomu tak nikdy, ani za minulé právní úpravy), ale ve sdíleném kolektivním vědomí mnoha lidí kolem neziskovek se mu výborně daří dodnes.
K nebezpečnosti shora uvedeného bludu ještě přispívá povaha českého státu, který vydává mnoho zhusta obtížně srozumitelných předpisů, jejichž dodržování příliš nekontroluje. Neziskovky tak nejsou praxí „cvičené“ dělat věci správně, takže se učí mnohdy ne úplně bezpečnou nápodobou, aby se následně mohly hlasitě divit při nepříliš časté kontrole (hezkým příkladem je praxe finančních úřadů).
Tedy k naprostému vyjasnění – fakt, že někdo něco nějak dělá a já tuto praxi od něho v dobré víře převezmu, mně nezbavuje viny v případě, že je tato praxe nesprávná či nezákonná. Ostatně také nemohu beztrestně zabíjet a jíst lidi jen proto, že to někdo jiný někde jinde občas udělá….
Mgr. Petr Vít, právník AVPO ČR