Příběh Jany K. a Pestré – psí asistence

Jsme Pestrá – psí asistence, už 10 let se zabýváme výcvikem asistenčních psů pro lidi s různými druhy postižení a jako jediní v České republice máme mezinárodně akreditovaný bezkotcový výcvik od celosvětově uznávané asociace Assistance Dogs International. Jsme na to opravdu pyšní, protože věříme, že pes, který je vychovávaný a vycvičený v přirozeném prostředí domova, má tu nejlepší průpravu, aby pomáhal svému budoucímu páníčkovi.

Rádi bychom Vám představili příběh paní Jany, která má syna Adámka s postižením a která jednoho dne oslovila Pestrou s tím, jestli bychom ji vycvičili jejího vlastního psa. Přesto, že Rhodéský ridgeback je pro tento výcvik velmi neobvyklé plemeno, po důkladném prověření povahy a zdravotního stavu jsme usoudili, že Aisha k tomuto poslání opravdu předpoklady má a souhlasili jsme. Adámek se tedy stal naším klientem, ale nejen to. Za nedlouho poté se maminka Jana stala vychovatelkou dalšího štěněte, tentokrát našeho a v současné době působí jako koordinátorka dobrovolníků. Koloběh života je zkrátka úžasný a my jsme šťastni, že se naše Pestrá rodina neustále rozrůstá. Jak k tomu všemu došlo? To vám teď poví sama Jana.

„Byli jsme obyčejná rodina, která měla tehdy tříletou holčičku a radovala se z věcí, které prožívá spousta běžných rodin. Pak se nám narodil Adámek a z běžné rodiny se stala trochu netradiční. Adámek se narodil s vrozenými vadami na srdíčku, se silným refluxem a špatně polykal. Z toho měl časté záněty průdušek a s dušností jsme vždy končili v nemocnici. Na vzdory prognózám, že Adámek nebude chodit, se to povedlo a v 18 měsících dělal první krůčky. S mozečkovým syndromem má ale špatnou rovnováhu a na schodech je dost nejistý.

Ve třech letech mu byl diagnostikován autismus spolu se silnou hyperaktivitou.  Nyní má k tomu ještě dysfázii řeči. Vše spadá pod vývojové poruchy a nejdou tedy odhalit již v těhotenství. Adámek je naštěstí velmi kontaktní, komunikativní a má rád děti a zvířata, obzvláště psy, na které lze navázat v dalším jeho vývoji. Vždy jsme měli doma psa a když jsme si pořídili Aishu, která byla prvotně pro dceru, ukázalo se, že je to nestandartně klidné štěně. Začala jsem se tedy zajímat o canisterapii a obvolávala jsem společnosti, které by nám byly ochotny s tím pomoci. Až třetí společnost, kterou jsem kontaktovala byla ochotna se mnou mluvit a umožnila mi vychovat si svého vlastního psa. Tehdy jsem netušila, že je možné, aby dítě s autismem mohlo využívat práci asistenčního psa, to bych si pořídila jiné plemeno. Ale díky klidné povaze štěněte, které jsme měli doma, mi to Pestrá dovolila, za což jim nikdy nepřestanu děkovat! Do doby, než k nám přišla Aisha, nás Adam neoslovoval, nevolal na nás, až s jejím příchodem se rozmluvil. Nejdříve začal volat na Aishu a až poté na zbytek rodiny. Učil se, že je třeba se i o druhého starat, že i druhý má své potřeby. Hlavně má u sebe parťačku a začal se s ní cítit bezpečněji. Aisha mu ukazuje, že jsou nějaká pravidla, která se mají dodržovat, např. i čekání u přechodu a rozhlížení se, jestli nejede auto. V neposlední řadě nám Aisha pomáhá upozornit veřejnost, že je Adam odlišný. U lidí s poruchou autistického spektra to totiž na první pohled většinou není vidět a lidé si myslí, že je nevychovaný.

Výchovu Aishy jsme zvládli, ale výcviku na asistenčního canisterapeutického psa už se musela ujmout zkušená trenérka. Tento čas byl pro nás dlouhý, a i když jsme se s Aishou potkávali na společných nácvicích, stýskalo se nám. Rozhodli jsme se tedy vychovat dalšího pejska, který bude pomáhat někom jinému, než nám. Celá tato snaha pomoci alespoň z části někomu dalšímu tím, že vychováme štěňátko, než půjde k trenérovi, nám dávala smysl a mne zároveň naplňovala. I proto jsem poté bez váhání kývla na nabídku stát se koordinátorem dobrovolníků, kteří jsou z větší míry právě vychovateli štěňátek Pestré.

V současné době už máme vycvičenou Aishu doma a s Adamem jsou skvěle sehraní parťáci. Adam se naučil Aishe dávat povely tak, aby ho poslechla a mohli spolu dělat aktivity, které Adama baví a díky kterým se rozvíjí jeho dovednost mluvit. Je úžasné slyšet, jak se Adámkovi rozšiřuje slovní zásoba, která na začátku naší společné cesty s Pestrou čítala pouze pár slov. Díky chůzi se speciálním vodítkem se už nemusím tolik bát o Adamovo bezpečí při přecházení silnice a vůbec pohybu venku. Při cílených hrách s Aishou se zvyšuje Adamovo soustředění a při společném polohování se zase Adam učí relaxovat. Adam pomáhá také s péčí o Aishu. Rád ji třeba koupe.

S lidmi v Pestré jsem se od začátku cítila velmi dobře, protože jsou všichni na jedné lodi a jdou za stejným cílem. Nehledě na to, že je to pro mne jako pro matku s postiženým synem tak trochu i únik od všedních starostí. Hlavně je ta celá práce vidět a sama mohu jako klient, bývalý vychovatel a současný koordinátor dobrovolníků říci, že to má smysl a Pestrá mění lidem životy k lepšímu!“